Paní Rita Holoubková, povoláním žena v domácnosti, vypovídá jako svědkyně k úmrtí třicetiletého cestujícího R.B. z Opavska, ke kterému došlo při jízdě vlaku Inter city číslo 540 Hutník (posilový spoj), dne 10.5.2008 u obce Zámrsk, v okrese Ústí nad Orlicí. Jmenovaná se dostavila k výslechu dobrovolně.
Na otázku: Proč jmenovaným spojem cestovala? Odpověděla:
Včera jsem byla v Ostravě na oslavě narozenin ředitele Ostravsko-karvinských dolů. Domů jsem se měla vracet v sobotu ráno letecky. Bohužel mě recepční ráno nevzbudila, tudíž mi nalezla náhradní spoj, abych se dostala do Prahy co nejrychleji. V pokladně na nádraží mi prodali lístek na vlak Inter city číslo 540 Hutník. Pokladní mi však neřekla, že jedou dva spoje a já nastoupila do toho, který byl přistaven na nástupišti pro fanoušky Baníku Ostrava.
Na otázku: To Vám nebylo divné, že jste ve vagónu jediná žena? Odpověděla:
Divné mi to nepřišlo, protože jsem neměla čas to zjistit. Jedině mě zaujalo to, že všichni cestující měli v květnu šály. Nevěděla jsem, jaké je počasí v Praze, a tak jsem měla obavu, zda necestuji nevhodně oblečená já. Chlapci byli ke mně galantní, a ačkoliv byl vlak úplně plný a cestující stáli namačkáni v uličkách, uvolnili mi místo u okénka.
Na otázku: Všimla jste si něčeho podezřelého během cesty? Odpověděla:
Ano, nikdo mi nezkontroloval lístek. Měla jsem zakoupen lístek do první třídy, ale vzhledem k chybějícímu vybavení, myslím tím odpadkové koše, klimatizaci, funkční WC, jsem zřejmě seděla v dělnické třídě. Mládenci však byli milí, takže jsem nakonec chybějící vybavení Českých drah nepostrádala. Naopak vagón mi připomněl časy mého mládí, kdy jsem stejným typem vozu před třiceti lety jezdila do Kolbenky.
Na otázku: Jak tedy cesta probíhala? Odpověděla:
Nejdříve jsem si musela dát kolem krku šálu. Alkohol sice před desátou nepiji, avšak vzhledem k ranímu stresu, jsem uvítala pivo Ostravar na posilněnou. Původně jsem se chtěla nasnídat v restauračním voze, ale bylo mi řečeno, že není v soupravě zařazen. Naštěstí chlapci měli jídla od maminek dostatek a jako slušně vychovaní hoši se rozdělili. Na oplátku jsem jim vyprávěla, jak jsou vybaveny ICE expresy německých drah, kde vlakový personál roznáší jídlo cestujícím v první třídě na porcelánu. Většina si však myslela, že si vymýšlím a dělám ze sebe hogo fogo. Tak jsem jim raději vyprávěla o audiovizuální technice, kterou jsou německé vlaky vybaveny. Oni mi opáčili, že žádnou techniku nepotřebujou, oni že dokážou zpívat sami a lépe. A tak mi začali zpívat.
Na otázku: Zpívali cestující i nějaké texty s rasistickým textem? Odpověděla:
Jednotlivým slovům jsem nerozuměla, protože byl ve vlaku od narážejících náprav hluk. Po půl hodině sborového zpěvu mně i hučelo v uších. Myslím si však, že tak hodní a slušně vychovaní chapci, žádné rasistické texty ani neznají. Byli slušně oblečeni a žádný z nich, dokud ho omylem někdo nepolil pivem, nezapáchal. Dokonce respektovali to, že vagón je nekuřácký a chodili kouřit na chodbičku ke dveřím.
Na otázku: Kouříte? Odpověděla:
Ano, a proto když jsem si šla zakouřit, byla jsem svědkem té nehody.
Na otázku: Co jste tedy viděla? Odpověděla:
Na chodbičce u toalety jsem potkala mladíka, onoho chlapce z Opavy. Bohužel chybějící klimatizace způsobila, že nebyl přes kouř takřka vidět. Mladík, jenž stál u dveří, navrhl, že vyvětráme. Na můj hloupý dotaz, jak to chce udělat, když jsou dveře za jízdy zablokované, se cynicky usmál: "Vítejte ve světě Českých drah." Vzal za kliku a otevřel je. Byla jsem vyděšená. Jsem matka a tak mě hned napadlo, co kdyby nějaké dítě za tu kliku taky omylem vzalo. Mladík mi zřejmě četl myšlenky, protože řekl: "Vloni na týhle trati vypadlo jedno dítě". Udělalo se mi mdlo a tak jsem šla na záchod, se opláchnout. Bohužel netekla voda a zdržovat se v té místnosti, bylo ze zdravotních důvodů rizikové.
Na otázku: A co bylo dál? Odpověděla:
Když jsem vyšla ven, byly dveře od vagónu otevřené a mladík byl pryč. Vrátila jsem se zpět do vagónu, ale mladíka jsem tam neviděla. Chlapci mi nevěnovali pozornost, tak jsem šla vyhledat někoho z vlakového personálu, a když jsem na něj narazila, oznámila jsem mu, že jim vypadl cestující. Nepřekvapilo ho to. Prý to už zažil. České dráhy stejně za to nemůžou, jako vždycky. "Tak vo co jde? Neměl ten blbec otvírat dveře za jízdy!" To je vše, co k této zbytečné tragédii mohu říci.
Rita Holoubková, podepsána vlastní rukou.