Reklama
 
Blog | Rita Holoubková

As time goes by

                                                    Casablanca, 16.4.2008, Rick's Café Américain

Mon Chéri Robert,

sedím u stejného stolku, jako tehdy, před třiceti lety, kdy jsme zde každý večer tančili a vzpomínám. Vzpomínám nejen na naše doteky, žhavé polibky a noci vášně, ale i na slova mladého revolucionáře, kterým jsi onoho překrásného jara byl. Toužil jsi po jediném. Po svobodě pro svůj lid. Neuplynul ani rok a ty jsi se stal velkým Synem svého národa. Všechny ženy národa Šona Ti klečely u nohou. Přesto jsi na mne nezapomněl. Každý rok, ve výroční den našeho seznámení, jsi mi poslal dopis a dárek; diamantový prstýnek z lásky. Nezapomněl jsi ani letos a já konečně našla odvahu Ti poprvé odepsat. 

Reklama

Jedno nezapomeň

Polibek je polibkem jen

A vzdech je pouhý vzdech

Vše projde jen kolem nás

Jak plyne čas

Když se dva hledají

„Mám tě rád," říkají

Na to můžeš vzít jed

Ať cokoliv už čeká nás

Jak plyne čas

Srdce plná vášní

Žárlivost a žár

Žena patří k muži

Spolu tvoří pár

Tak na světě to chodí

Od samého počátku

Rveš se o lásku svoji

Padneš a vstaneš zas

Jedině láska je večná

It`s time to go, by