„Ahoj, už sem doma!"
„Ahoj, to je dobře. Už mám hlad."
„Hlad? A proč sis něco neudělal?"
„Čekal sem, až přijdeš."
„To si neumíš něco udělat sám?"
„Nevím. Asi ne."
„Jak bylo ve sklepě?"
„Normálně."
„Přines si aspoň ty papriky, jak sem ti říkala?"„Jó, tak papriky to byly."
„Tys ty papriky nepřines?"
„No nemohl sem si vzpomenout, o čem si to mluvila."
„Říkala sem, že když už zase budeš u ní, aťvezmeš sebou nahoru papriky."
„Takže si mi je nepřines, co?"
„Nepřines."
„A můžeš mi vysvětlil proč? Předpokládám, že si klasicky zapomněl."
„Nezapomněl. Splet sem se."
„A rozdíl je v čem?"
„Přines sem jabka."
„Jak sis to mohl takhle blbě splést?"
„Normálně."
„Normálně? Mně to moc normální nepřijde. I když tobě asi jo."
„Co teda bude k tomu jídlu, když nejsou papriky?"
„Co dům dal."
„A to je co?"
„Ty nevíš, co máme doma k jídlu?"
„Nevím, nestarám se o to."
„Tak tohleto ti věřím. A víš proč?"
„Ne?"
„Protože ty se nestaráš vo nic!"
„Starám!"
„A vo co se teda staráš?"
„No těžko říct. Vo sklep."
„Vo sklep? Kdybys aspoň řek, že se staráš vo mě. Ale to bych asi chtěla moc, co?"
„Sem nic neřek; si chci chvíli číst. To snad v týhle domácnosti ještě můžu, ne?"
„Ale jó, jen si klidně čti ty svoje noviny… Jo vo noviny, tak vo ty se možná staráš."
„Si čtu, co je novýho v Rakousku."
„Tak tebe zajímá, co je novýho v Rakousku"
„Jo, je fajn vědět, co se děje v Rakousku."
„Jo, to je určitě fajn. A ještě lepší je vědět, co se děje doma."
„Doma se něco děje?"
„Ne, doma se neděje nic! Vůbec nic! Jenom to, že už tě mám plný zuby."
„Hm, ale bez večeře snad kvůli tomu dneska nebudem."
„Slyšel si vůbec, co sem ti před chvílí řekla?"
„Jó, že máš něco se zubama."„Tak co bude k tý večeři?"
„Chtěla sem udělat lečo, jenže ty mně s ničím nepomůžeš!"
„No dobře teda. Tak já ty papriky přinesu, ale počkej, až si dočtu vo tý Nataše."
„Neštvi mě!!!"
„Jó, hned, už jenom poslední odstavec. No věřila bys tomu, že prej ji ve sklepě držel vosum let? Já ti nevím, já ti tomu nějak nemůžu uvěřit."
„Takže ty pro ty papriky stejně nakonec nepudeš?"
„Co zas votravuješ. No, jó, tak já teda du, ale ne pro papriky, ale k ní. A už tam zůstanu!"
„Když už tam deš, moh bys jí říct ať v noci tak nehulákaj?"
„No jó, pořád."
„Proč mi tohle dělaj? No řekni?"
„Hele, já chci mít doma klid a vy dvě se nesnesete?"
„Tak klid. Řekni rovnou, že miluješ tu druhou!"
„Miluju jenom tebe, zlato. Proto sem tady s tebou a ne s ní, když si doma."
„Určitě?"
„To víš, že jo. Podívej se na mě a usměj se. Přece se nebudeme celej večer hádat."
„Jsi zvrhlík, víš to?"
„No myslím, že už si mi to párkrát řekla, kotě."
„Já tě stejně jednou udám."
„Ale ne dřív, než po večeři. Ano, miláčku?"