Když jsme přistáli na letišti Changi ve Lvím městě, jak se překládá do češtiny Singapur, měla jsem pocit, že jsem se ocitla zpět ve Frankfurtu nad Mohanem, s tím rozdílem, že počet mrakodrapů je zde asi dvojnásobný. Že doopravdy nejsem zpět doma, jsem si též uvědomila díky vlhosti vzduchu, která dosahovala 87%, ale hlavně podle času. Moje biologické hodiny právě odbíjely jednu hodinu po půlnoci. V Singapuru však začínal nový pracovní den a bylo o sedm hodin více než v Londýně ( nebo-li o šest hodin více než ve střední Evropě). První dva dny jsem měla vyhrazené na aklimatizaci, protože po nedávné zkušenosti, kdy jsem neposlouchala svoje biologické hodiny, bych nerada znovu zkolabovala.
Pokud byste se mě zeptali, zda bych vám doporučila dovolenou na tomto ostrově, řekla bych vám rovnou, že jediné, co se dá přes den v tomhle vypulírovaným městě plném nesmyslných zákazů dělat, jsou nákupy. Koupání nedoporučuji, protože je zde velký přístav a moře je tudíž nevábné. Čínskou čtvrť, památky, které tu zbyly po Britech, nádhernou zahradu a ptačinec stihnete navštívit za dva dny. Kodrcat se na pevninu nemá smysl, když v neděli ráno odlétáte do Pekingu. A v noci? V noci zde můžete jedině, inspirováni článkem Pavla Sikory, testovat účinnost jednotlivých druhů antikoncepce.
Let ze Singapuru do Pekingu trval dalších šest hodin, ale ručičky na hodinkách jsem si tentokrát posunula již jen o jednu hodinu. V neděli odpoledne přesně ve 14.35 místního času se moje tělesná schránka ocitla na území Říše středu. Přesněji řečeno v terminálu 3 mezinárodního letiště Peking Capital. Slovní spojení tělesná schránka jsem použila záměrně, je to totiž to první, co Číňany na vás zajímá. První kontrola je zdravotní a musíte při ní vyplnit tento pitomý dotazníček.
Váhala jsem, zda mám zaškrtnout diarrhoeu (česky řečeno průjem) po včerejším nedopečeném kuřeti, ale ten evidentně tupý úředníček, by si to mohl dát do spojitosti s bodem jedna ( Byla jste v kontatku v posledních sedmi dnech s drůbeží či ptáky?) a zakázat mi vstup do země, nebo mě rovnou umístit do karantény. Imigrační! byli naopak samý úsměv a div se neomlouvali, že mi musí zkontrolovat vísum a dát vstupní razítko. Uf, poslední překážka byla úspěšně za mnou a já obtěžkána kufříky, kabelkami a uhlobaronem jsem vyrazila hledat našeho průvodce.