Obr Koloděj, příhodnější pojmenování pro nový Airbus 380 mě nenapadá. Létá od letošního jara z Londýna do Singapuru na pravidelné lince. Singapore airlines vám díky němu slibují novou kvalitu cestování. Podle mě mají v letáčku překlep, správně má být kvantita. Do jejich letadla se totiž vejde 471 cestující. Pokud si tedy nepřiplatíte, prožijete třináct hodin v uzavřeném prostoru ve frontě před toaletami s dalšími 398 cestujícími z ekonomické třídy. Raději jsem si tedy připlatila za soukromí a prostor v první třídě. V Čechách bych si za ty peníze koupila novou škodu Fábii.
Během letu jsem se stihla opít při sledování čínského historického velkofilmu, z kterého si pamatuji jen to, že si všichni usekávali navzájem končetiny a mlátili hlavou o zem před nějakou císařovnou. Věnovala jsem se i studování brožurky Mezinárodního olympijského výboru. Jmenovala se: Na co se nesmíte zeptat v Číně během olympiády. Dočetla jsem se v ní, že za nevhodné jsou považovány například následující dotazy:
1. Přiletí i sportovci z Tchaj-wanu?
2. Je pravda, že olympijský oheň zapálí rodiče mrtvého studenta z Tchien-an-men?
3. Nevíte, kde se dají koupit pohlednice s Dalajlámou?
Naštěstí nevím, kdo je Dalajláma, na co se v Číně obvykle umírá v mladém věku a zda kromě dělání byznysu, někdo na Tchaj-wanu také sportuje. Uklidněna, že mě takové otázky rozhodně napadnout nemohou, jsem usnula. Zdálo se mi, že jsem čínská císařovna. Uhlobaron se ve snu nevyskytoval, takže jsem musela být už císařovna vdova. Klečela přede mnou nějaká bezruká, zakrvácená postava s podivnou plackou na klopě, která čekala, až jí milostivě pokynu, aby na mě mohla pohlédnout. Pokynula jsem a do očí mi pohlédl svěží vánek Topolánek. Chtěl promluvit, ale nemohl, měl vyříznutý jazyk. Jeho němé rty však slabikovaly slova, kterým jsem zprvu nerozuměla. Teprve na potřetí jsem pochopila, že říká: „Svo-bo-du Ti-be-tu." Už, už jsem chtěla dát pokyn, aby nepozvanému barbarovi usekli taky hlavu, když tu mě probudil sametový hlas teplého stewarda, který mě upozornil, že obr Koloděj bude přistávat a musí mi tedy lůžko upravit zpět na sedadlo. Moje zklamání, že jsem barbara neposlala k bráně Nebeského klidu se mísilo s obavou, zda jsem neměla věštecký sen. Raději jsem šla do vedlejší kóje k uhlobaronovi uspokojit svoji rozrušenou mysl panákem své oblíbené whisky. Nad obzorem právě vycházelo rudé slunce.