Komentáře: Léčebna

Od: Rita Holoubková

Rita Holoubková — Thu, 10 Jul 2008 08:51:35 +0000

to Lucie
tak se zakousněte do jeho osobního blogu. Je tam na něj též odkaz.
A zrovna vyhraněné názory si ráda vždy přečtu, byť nejsem naštěstí dcera geriatra a otec mě kojil historkami více méně nudnými až hrůza.
Psát jenom v jednom stylu mě nebaví, takže i příští blog, slíbený Hulibrk, bude ve stylu patnáctilété Rity Holoubkové.
Rita

Od: lucie kellnerová

lucie kellnerová — Thu, 10 Jul 2008 07:53:01 +0000

rito, vy jste úplně změnila styl,
jak vás teď bude RV parafrázovat?!

odpusťte, nemám nervy se do toho blbého článku v MFD zakousnout

coby dcera geriatra, odkojená příšernými historkami z LDN apod. mám na věc dlouhodobě dosti vyhraněný názor – zemřít včas… a anetické debily ve zdrav zařízeních netepat v novinách ale a) kvalitně vzdělávat a adekvátně odměňovat, aby se anetickými debily nestali; b) pokud metoda A selže, tak…

Od: abc

abc — Wed, 09 Jul 2008 19:16:33 +0000

To Rita
Máte pravdu. Je to problém už teď. A bude ještě větší.
Kdysi u nás vycházel časopis QUO. Začal jako poměrně intelektuální titul. Po obměně v redakci najeli na „španělskou“ metodu: z nového týmu redaktorů vytvořili kvazihvězdy a v každém čísle je až bombasticky servírovali. Bylo mi tehdy řečeno, že to tak v tom Španělsku funguje. To se mi tehdy dost nelíbilo. O to víc, že šlo vesměs o jupíky, mladé namyšlence, co jim hned patří svět, aniž by mu dokázali něco opravdu kvalitního předhodit. QUO už tuším není, takže to možná ta správná metoda nebyla?
V situaci, kdy třeba komerční televize usilovně vyrábějí celebritky z kdejaké čtečky zpráv, lze ale tištěným médiím metodu „prodeje skrz (rádoby)osobnosti“ těžko zazlívat. Jenže ona ty osobnosti vlastně nemají…
Ty Děti máme, ale já je nikdy nečetl. Mea culpa.
Tigrid: ano, dokázal na sklonku života bilancovat a jednat včas. Postoj, který mně osobně imponuje a inspiruje.

Od: Rita Holoubková

Rita Holoubková — Wed, 09 Jul 2008 17:30:42 +0000

to abc
není to problém budoucnosti. Je to akutální problém. Zdravotní, sociální i penzijní systém se přeměňují právě v tomto volebním období a minimálně další generaci chtěj mít od toho chlapci v modrém i rudém klid. Jinak řečeno současná elita si vytváří podmínky pro svoje stáří.
Jako protiklad k Vámi uváděnému příkladu, kdy žurnalista je hlavním hrdinou příběhu bych si dovolila uvést moji oblíbenou knihu My děti ze stanice ZOO, kde tomu tak není a kniha je díky tomu čtivá i po dvaceti letech.
Rita

Od: Rita Holoubková

Rita Holoubková — Wed, 09 Jul 2008 17:22:16 +0000

to babza
ne každý je na tom mentálně a zdravotně tak „dobře“, aby mohl odejít dobrovolně způsobem jaký si zvolil.
Problém sebevražd je dobré téma na blog. Tuším, že ho zde nikdo ještě neřešil. Tak se večer zeptám mamá, zda ji mohu nechat skočit z okna. Samozřejmě z okna léčebny.
Rita

Od: abc

abc — Wed, 09 Jul 2008 16:59:00 +0000

Novinář hrdinou reportáže?
„Součástí dobré reportáže je vždy příběh, pokud je ale hlavním hrdinou sám reportér, je cosi shnilého v Mother Fucker Dnes. Nemyslíte, drahoušku?“
Pokud by byl reportér či obecně novinář hrdinou samoúčelným, moje sympatie takový přístup nemá. Uznávám ale, že taková metoda patří k zavedeným a osvědčeným. Nesmí ale být nadužívaná, nebo se stát manýrem. Jestliže ale zmíněný Wallraff byl několik měsíců za černocha a pak o tom podává zprávu, těžko ho jako určitého hrdinu vynechat. Renomovaný žurnalista si to může dovolit spíše než no-name postadolescent, jehož k takové akci deleguje především mléko na bradě a tomu odpovídající vizáž (a, když budu jedovatý, i tomu odpovídající životní zkušenost).

Od: abc

abc — Wed, 09 Jul 2008 16:50:18 +0000

Velké téma
Problematika péče o „odcházející“ staré lidi bude jedním z velkých témat blízké budoucnosti. Dosavadní model „je slušné, aby se o ně postarali nejbližší“ se traduje z dob, kdy několik generací žilo na vesnici v jednom stavení a o odcházejícího výminkáře se vždycky měl kdo postarat. Chcete-li, v komediálním pojetí babička na pojízdné posteli ve Slunce, seno… Jenže doba je jiná, způsob života je jiný. Umírá se také v mnohem vyšším věku a díky pokroku medicíny se dožívá mnohem déle než dříve. To všechno způsobuje, že se společnost s touto situací bude muset vyrovnat. Nejenom technicky (kde) a ekonomicky (za co), nýbrž i v rovině etické (kde a v čí péči). Jakkoli to v tradovaném pojetí zní ošklivě, bude nutno akceptovat, že umístění ve specializovaných zařízeních mnohdy není „odložením“, nýbrž jediným reálným řešením. Je to celá řada dílčích témat včetně zde ne tak dávno hojně diskutované eutanazie.

Od: babza

babza — Wed, 09 Jul 2008 15:54:16 +0000

Už mě přestaly
svrbět. Taky tomu Dererovi nemůžeme skočit na všechno. K té vaší injekci: nedávno dávali v TV vzpomínku na Pavla Tigrida – myslím k příležitosti jeho 85 letého výročí. Vyprávěli si s ním o všem možném a došlo též na konec života a najednou slyším, jak říká něco v tom smyslu, že o svém konci si rozhodne sám. Bohužel přesnou citaci neznám, nebyla jsem na to připravená. Ale soudím, že jeho úmysl odejít dobrovolně, byl dlouhodobý a řešení nebylo tedy zkratkovité.

Od: Rita Holoubková

Rita Holoubková — Wed, 09 Jul 2008 15:03:26 +0000

to babza
já mám jednu jistotu. Předplacenou injekci od uhlobarona ve švýcarském sanatorium s výhledem na Monte Bianco…
Já jsem již na otázku u poručíka odpověděla termínem 5500 kubikmetrprozekunde. Zbytek je na Vás, drahoušku a na svrbění rukou mi zabírá stará dobrá indulona.
Rita

Od: babza

babza — Wed, 09 Jul 2008 14:50:43 +0000

Paní Rito,
souhlasím – ostatně podívejte se na můj příspěvek k článku paní Kadlecové: Realita. Nejen, že to zastihne naši generaci, ale asi i vaši, bohužel. No – a když už vás mám tady: kdypak panu Dererovi odpovíte na ten orgasmus žen k článku o jeho plavácí v Seči?:-) Nenechávejte to na mne – svrbí mne ruce a v mém věku se to moc nesluší 🙂