Reklama
 
Blog | Rita Holoubková

Hulibrk

Bylo léto a já se vracela  domů z prvního neúspěšnýho rande v mém životě. Na lavičce v parčíku před naším domem seděl v ten večer vyholený chlápek v kožených černých chapsech, nahý do půli těla. „To musí být ten úchyl, co mě tatíček před ním varoval," pomyslela jsem si a zamířila rovnou k němu, abych si ho lépe prohlédla. Moje zvědavost mu byla nepříjemná. Evidentně na někoho čekal. Když jsem si vedle něho drze přisedla, ani se na mě nepodíval a jen procedil přes zuby: „Jsi nikdy neviděla Hulibrka?"

„A kde bych ho asi tak mohla u nás vidět? Vždyť tu nemáme ani Cikány."
„Fajn, tak sis mě prohlídla a můžeš vypadnout."
„Jsem ti jen chtěla říct, že si hezkej chlap, ale když votravuju, tak já zas půjdu."
„Hele, děvenko, na mě tyhle kecy nezabíraj. Já totiž nejsem na ženský."
„To jako, že si teplouš?"
„Ne jako, já sem teplouš!"
„Hmm, tak to máš blbý. Tatíček říkal, že všichni teplouši umřou na ajds."
„Neumřou, Pánbůh nás má rád."
„A co když nemá?."
„Bychom tu jinak už dávno nebyli. Nemáš bejt už náhodou v posteli?"
„Ne, mám prázdniny."
„Čekám tu na někoho, tak nezacláněj!"
„Já taky možná na někoho čekám."
„Dám ti pětku, když vypadneš a necháš mě bejt."
„Nechám tě bejt, když se mnou půjdeš zejtra večer na disko."
„Tak vod tud vítr fouká. Slečinka nemá šamstra na tancovačku."
„Nemá. Můj první kluk mi dneska dal kopačky"
„Tak běž sama. Jsi mladý maso. Někoho klofneš, jen co tam vlezeš."
„Samotnou mě tam bez vobčanky nepustěj."
„A vaši tě se mnou pustěj?"
„Bez obav."
„Už ti někdo řek, že jsi divná, když uháníš cizí chlápky na lavičce?"
„Aspoň nejsi jedinej divnej v tomhle zapadákově."
„Tak konečně vypadni, nebo zejtra nepřijdu."
„Čau. Zejtra v deset tady, Hulibrku."

„S kým ses to vybavovala v parku, Rito?"
„S jedním klukem, tatíčku."
„No na kluka moc nevypadal. Kolik mu je?"
„Tak pětadvacet."
„Jak se jmenuje?"
„No já to vlastně ani nevím. Říká si Hulibrk."
„Chceš mi snad říct, že se přes moje varování slejzáš v parku s úchylem?"
„Pro tebe je hned každej úchyl."
„Každej ne, jenom teplouši."
„Co proti nim máš?."
„Jsou nemocní. Můžeš od nich chytit nějakou pohlavní nemoc. Homosexualita je proti přírodě, Pánubohu i národu, protože se nerozmnožujou!"
„Tetička je taky nerozmnožená a s mamičkou mluví jen německy."
„Tetičku do toho netahej. To je slušná ženská. Kdyby se jí ženich před svatbou neuchlastal, nemusela z ní bejt stará panna, co si ani na …. však víš co, nesáhla."
„Jenže voni by se třeba i chtěli rozmnožovat, ale nemůžou. Třeba by se jim mohli dávat odložený děti z děcáku, který stejně nikdo nechce."
„Děti musí vyrůstat v normálním prostředí. Jinak z nich vyrostou zločinci.
„Takže nejlepší by bylo buzíky rovnou postřílet?"
„To už zkoušel Hitler a nic to nevyřešilo."
„Fakt hustý. Tě vůbec nikdy nenapadlo, že ses moh narodit taky jako buzík?"
„Bych se dobrovolně léčil."
„A kdyby to nepomohlo?"
„Tak bych se nechal vykastrovat!"
„A kdyby byl Hulibrk vykastrovanej, tak bych s ním mohla zítra večer na disko?"
„Když dokáže že je vykastrovanej, tak klidně. Proti vyléčenejm nic nemám."

„Jsem nevěřil, že tě vaši pustěj. Já v tvým věku musel po večerníčku do postele."
„No já jsem ti přišla jenom říct, že pokud  nejsi vykastrovanej, tak jít s tebou na disko stejně nemůžu."
„Co je to za blbost? Proč bych měl bejt vykastrovanej?"
„To není blbost. To je podmínka mého tatíčka."
„Fotřík se bojí, že bude dědeček? Tak si mu měla říct, že nejsem na ženský."
„Jsem mu samozřejmě řekla."
„Je tvůj fotr normální?"
„U nás doma není nikdo normální."
„No tak to máš smůlu a dneska hold půjdeš brzo do postele."
„Jsem nevěděla, že jsi srab a nemáš odvahu se přijít k nám ukázat a říct tatíčkovi milosrdnou lež. Dlužíš mi to. Mohla jsem na tebe včera zavolat policajty a měl bys po ptákách."
„Srab nejsem, ty malá vyděračko. Jen si nedokážu představit, co udělá tvůj fotr až k vám přijdu a řeknu mu, že jsem vykastrovanej."
„Bude chtít důkaz."
„To mám ukázat fotříkovi svý nářadí a ještě mu do očí tvrdit, že žádný nemám?"
„Ne, jsem to vymyslela jinak."
„No to sem zvědavej, cos vymyslela, jen abys ses dostala na svoji první dízu."
„Necháš si na svůj vercajk sáhnout od mý tetičky. Slíbila mi, že pak klidně tatíčkovi odpřisáhne, že si vykastrovanej. Budeš totiž její první a zároveň poslední chlap v životě, kterej ji udělá na chvíli šťastnou."
„S tebou se člověk asi nenudí co? Tak jdem udělat tetičku, protože i Sodomita potřebuje po divoký noci vykonat dobrej skutek, by ho Pánbůh nepřestal mít rád."

Reklama

 

Věnováno mé milované tetičce Sabině.