Reklama
 
Blog | Rita Holoubková

Monology vagín

Pokud přespáváte při svých cestách v nejluxusnějších hotelích světa, dříve či později potkáte nějakou celebRitu. Ne, nebojte se, nebudu vám vyprávět detaily z mého setkání ve výtahu s Georgem Cloonym, který mi při vystupování zašeptal svoje životní krédo "Semper paratus" do ouška. Ráda bych vám dnes vyprávěla o Eve Ensler. Že vám její jméno nic neříká? Já ji také v potemnělém hotelovém baru nepoznala, dokud mi nevrazila do ruky výtisk svého bestselleru Monology vagíny.

„Už si ji četla?" pronesla Eve chraplavým hlasem a než jsem stačila přikývnout na souhlas, pokračovala:
„Jednou nestačí! Každá žena ji musí mít na nočním stolku a číst si v ní před spaním. Jako v Bibli"
Měla smutné oči a mně bylo jasné, že v hotelovém baru sedí už pár hodin. Sama.
„Ahoj, jsem Rita. Můžu ti koupit panáka za tu knížku?"
„Panáky dneska kupuju jenom já. Líbíš se mi."
„Jsi milá, Eve. Dík. A co vlastně děláš v tomhle městě?"
„Odpoledne jsem tu pořádala Den vagíny. Přišlo padesát žen. Četla jsem jim z mý nový knížky a vyprávěli jsme si o vagínách."
„Škoda, že jsem to nevěděla. Poslala bych tam manžela. O vagínách dokáže hodiny s nadšením vyprávět."
„Hele nevtipkuj! Moje V-hnutí bojuje za důležitou věc. Chci, aby si každá žena na světě uvědomila cenu svý vagíny, aby věděla, jak je pro ni samotnou důležitá. Naučila se bejt hrdá, že je Žena."
„Eve, obdivuju tvoji práci. Jen bych se chtěla zeptat, proč sis vybrala za symbol svýho hnutí zrovna vagínu?"
„Protože je to vstupní brána našeho utrpení, našeho ponižování, naší slabosti. Musíme tu bránu konečně zamknout a nedovolit mužům, aby měli od ní klíč. Vagína je jen naše!"
„Mně nevadí, že má můj chlap od ní klíč."
„Ale to ti musí vadit, protože on tě díky tomu ovládá a ty nejsi svobodná bytost. Jsi jen jeho věc."
„No, já si myslím, že je to spíš naopak. Když něco od něj chci, tak mu dopřeju trochu radosti a dostanu to."
„Jsi pomýlená. Dostáváš od něj jen to, co on chce. To ty jsi na něm závislá!"
„Takže mám bejt raději chudá, sexuálně frustrovaná a bezdětná?"
„Žádná žena není chudá, když odhodí okovy mužského chtíče. Ženy jsou pracovité, solidární a obětavé. V mém hnutí zaměstnávám jen ženy a naše členky, které mají firmy, dělají totéž. Jen tak zničíme obludný patriarchální systém, který nás vykořisťuje. Bezdětná žádná žena být také nemusí. Nechat se oplodnit můžeme i jinak, než jenom pářením se samcem. Naše vyspělá technika už to dokáže a mužů podporujících náš cíl, tím že darují své sperma, jsou statisíce."
„Uhlobaron, když byl chudej student, tak taky prodával pravidelně sperma. Byly to rychle vydělaný prachy. Ideály bych v tom moc nehledala, Eve."
„Papouškuješ jen jeho názory, Rito. Přečti si znova moji knihu a nebudeš se na sebe dívat, tak jako předtím. Už nikdy nebude tvoje vagína jen to místo dole."
„Dík za hezkej večer, já už musím zpátky na pokoj, nebo dostanu pětadvacet na holou od manžela."
„Nesmíš mu dovolit, aby tě mlátil. Musíš se mu vzepřít a utéct."
„Když mně se to líbí a miluju ho."

Mávla jsem na barmana: „Přineste nám, prosím, účet."
„Budete platit zvlášť, dámy?"
„Ne, platím já a přibalte tady přítelkyni jednu láhev s sebou" odpověděla jsem.
„Ale já tě přeci pozvala," zaprotestovala Eve.
„Já vím, ale to nejsou moje prachy. Chápeš?"

Spiklenecky na mě mrkla. Její krásné rty se poprvé na mě usmály. Konečně byla na chvíli šťastná. Pohladila jsem ji po tváři a pod paži vrazila láhev skotské. Snad se z toho splínu Eve do druhého dne vyspala.

Reklama